Radosti

Západ slunce... ta ťupka na kopci je, myslím, Ještěd

Abyste si nemysleli, že jsem kdovíjak radostá a pozitivní, doopravdicky jsem veskrze negativní, vystresovaná a cholerická ženská :oP Ale čas od času (zvlášť v létě v době dovolených) mi udělá radost nějaká drobnost, nebo si uvědomím, že mě těší něco, čeho si jindy vlastně skoro nevšímám.. Tak jsem si sepsala, co mi v poslední době namalovalo úsměv na tvář :o) Určitě jsem si nevzpomněla na všechno, ale lepší něco, než nic ;o)
Letní západ slunce. Ne, že by na jarním nebo podzimním bylo něco špatného (zimní nezmiňuju, tam je slunce tak málo, že ani nestojí za řeč), ale ten letní je nejlepší, protože je až doopravdicky večer, klidně i po deváté hodině, takže se člověku třebas i podaří nacpat děti do postelí, nechat je pod dohledem milujících prarodičů, popadnout muže a jít se na tu romantiku podívat jen tak ve dvou. (Stinná stránka je, když Vás Váš romantik vytáhne na rozhlednu a vy se bojíte výšek, takže se jen opatrně plazíte u stěny a on si Vás ještě vesele fotí :oD)
Včely a čmeláci. Včelky mám hrozně ráda, je to pro mě takové ztělesnění dobroty - jednak jsou hodné, pilné, obětavé a vypadají jako miniplyšáci a jednak dělají med, mňam :oP A čmeláci jsou ještě o kousínek hezčí na pohled. Letos jsem jich viděla takové spousty, že jsem div neskákala radostí :o)

Čmelda a Brumda na všem možném

Bimbací hodiny ve městě. Doma v Praze žádné neslyšíme a u dědy a babičky jenom občas, protože přes den je dost rámus. Ale když je večer nebo v noci ticho a otevřené okno, tak je slyšet, jak se na radniční věži každou čtvrthodinu probudí zvony a odbíjejí čas a mě se ten zvuk strašně moc líbí, ani nevím proč :o) Asi že je takový klidný, pravidelný, nikam nespěchá....
Slané brambůrky. Ty mě těší nejen poslední dobou, ty mám ráda kdykoli, i když vím, že jsou to jen prázné, zbytečné kalorie, po kterých ztloustnu a navíc tolika soli, co normálně nesním snad ani za týden. Ale jak mám odolat, když tak nádherně křoupou???

Mělo jich být víc... ale někdo je snědl....

Když dostanu dobrý nápad. Ééééé... teď si nějak nevzpomínám, že by se mi to poslední dobou stalo.... Ale kdyby jo, určitě by mě to děsně rozradostnilo :oD
Když si děti hezky tiše hrají. Aspoň pět minut v kuse, to je pak bomba. Nejlíp, pokud si hrají na spaní ve stanu, na spaní ve školce, na spaní v posteli, na spaní venku na trávě.... Případně na doktora a pacienta, protože to jedna leží a zbylé jí dávají obklady/injekce/měří tep apod, což nedělá rámus a binec :o)
Žáby. Ty mám ráda, jsou roztomilé :o) Spousta lidí si to nemyslí, ale mě se líbí i ropuchy, přijdou mi hezounké. Ale je jich málo :o( Mimochodem, Věděli jste, že za posledních cca 20 let klesla populace obojživelníků u nás až o 80%?? (Třebas ve filmu Na samotě u lesa, jak Smoljak napodobuje ty žáby, co tak hezky zpívají, to mluví o kuňkách ohnivých a ten zvuk už se v české přírodě skoro neslyší.) To mi samozřejmě radost nedělá, ale potěší mě, když najdu žábu v lese, nebo na zahradě v jezírku a chvilku si s ním pokecám :o)

Takhle na mě mžourala z pod keříku..

.. a takhle mi zapózovala.

Když se mi podaří něco zavařit a chytnou všechna víčka. A to se mi stane málokdy :oD Letos jsem zavařovala málo, jen jahodový džem (strašlivě tekutý) a párkrát dětské výživy (už se snědly) a před pár dny okurky. Na ty jsem se původně nechystala, ale tchánovi se nějak hodně urodilo, tak jsem se nechala (ráda) ukecat. A nejen, že se mi povedl mňamky nálev, ale dokonce opravdu všechno chytlo :o)

Ještě jsem zkusila naplátkované kukuřičky a mrkev s brokolicí, protože mi přebyl lák.

Když přežiju workout z bodyshredu :oD
Když děti rozsypou instantní kaši a rozlijou vodu a kaluž se zastaví kousek od prášku, takže nevytvoří nevytíratelný blemc.
Když mi dá muž pusu. Potěší kdykoli a kdekoli.
Když mi dá dítě pusu. Taky tak.
Medvěd. Pravda, to je trochu větší drobnost. S tím mi udělali hroznou druzí rodiče (tchýně s tchánem). Byly jsme se minulý týden s mamkou projít ve městě, mrkly jsme kvůli něčemu do sekáče a tam na lavičce seděl velký medvěd. Já ho samozřejmě hned chtěla, byl levný a strašně hezký a vypadal, že bych chtěl jít k někomu (ke mě) domů. Tak jsem si říkala, koupím ho dětem k Vánocům - jenže ty jsou za dlouho a já tak dlouho nevydržím, nebo jim ho koupím ke konci prázdnin - jenže pak by se o něj hádaly, jedné ho taky dát nemůžu, to by ostatním bylo líto... Tak jsem se rozhodovala, že bych ho koupila sobě a pak bych ho dětem půjčovala. A pak vyhrálo moje lepší, praktičtější já, medvěda jsem posadila zpátky a ve dveřích mu zamávala. A večer přišli rodičové, že prý za pár dní máš svátek, tak všechno nejlepší a vytáhli toho mého méďu :o))) No nejsou úžasní? Tak ani nevím, jestli mám větší radost z medvěda, nebo z toho, že mám tak supr tchána a tchýni ;o)

Jen pro představu, takhle v sedě má asi 60cm, už se mi několikrát stalo, že jsem si ho spletla s dítětem :oD

Jen je tu malý problém, nejsem schopná vymyslet mu jméno. Připadá mi podle obličeje jako kluk a podle oblečení jako holka a univerzálních jmen je málo a nějak se mi na něj nic nehodí :oD

A co Vy? Doufám, že máte hodně věcí - malých i velkých, co Vám dělají radost :o)))