Mám boty, MUSÍM vyběhnout!

Ták, běhací bloggerky, máte mě na svědomí! Tak dlouho jsem Vás četla, až jsem se zasnila. Tak dlouho jsem snila, až jsem se nahlodala. Tak dlouho jsem hlodala, až jsem se odhodlala :oD
Teda pořád je to jenom ve fázi plánu a těšení, chytla jsem od dětí rýmu a z rýmy je takovýten protivný kašel, kdy uř je člověk v podstatě zdravý, ale po každém prudším pohybu spoustí jak tuberák. Ale mám boty, to je hlavní :o)))
Po běhání už pokukuju nějaký čas, před časem (dlouhým) jsem i párkrát začala a bavilo mě to, jen mi to pokaždé něco pokazilo - poprvé jsem zkusila běhat v plátěnkách s tenkou rovnou podrážkou (ynteligent, že jo) a moje ne zrovna silná kolena to vzdala hodně brzo. Počkala jsem, až přestanou bolet, koupila si běžecké adidasky, koleno to vydrželo o něco déle, ale nakonec i se zády povolilo. Usoudila jsem, že asi něco dělám špatně, počkala, až to přestane bolet, pár týdnů cvičila doma pilates (a naivně se domnívala, že z toho budu mít svaly) a pak tomu dala třetí pokus. Po týdnu jsem v běhu rukou sejmula nějakou poměrně nevzhlednou bodavou mouchu, ta mě za to v letu bodla do hřbetu ruky, ruka mi otekla, týden zůstala jak bakule a bolela jak čert, takže jsem se naštvala, pokusů zanechala a adidasky degradovala na boty na chození (ale musím uznat, že mají výdrž, mám je skoro deset let, stačilo jim jen pár podpůrných zásahů vteřinovým lepidlem a pořád v nich vyrážím na výlety do lesa). Ovšem v té době jsem vážila 53kg (náááádhera), zhubnout jsem nepotřebovala, takže mě to až tak netrápilo a dál jsem si třikrát týdně pustila do telky pilates a měla pocit, že sportuju (hehe).
Teď mám ale mnohem, mnohem větší motivaci (o devět kilo) a díky cvičení pevnější kolena i záda, takže se odvážím to znovu zkusit :o) Taky mě k tomu poňouká to, že už dva týdny mám bolavé rameno a necvičím (by člověk nevěřil, jak za takovou krátkou dobu naroste břicho) a k běhání rameno tolika nepotřebuju.. aspoň doufám. Meteorologové hlásí slibné babí léto, a to by byl hřích nevyužít, důvod navíc, proč vyběhnout ven.
A pak mě taky popíchlo to, že se v Lidlu příhodně objevila akce s běžeckými botami :o) Sice jsem si říkala, že bych si měla dojít na tu analýzu došlapu a chodidel, co dělají v některých sportovních obchodech, ale bylo mi jasné, že bych si na jimi doporučené boty musela uškudlit pár tisíc, pak bych po pár týdnech přestala a jen bych byla naštvaná, a o běhacích botách z Lidla jsem navíc četla samé pozitivní recenze a zkušenosti. Takže jsem vyrazila na nákup, vybavila se, a jen co přestanu kašlat jak letitý kuřák, tak hurá do terénu!
A hele! hele, co jsem si koupila! Hrozně ráda ukazuju nákupy ostatním, a doma už to všichni viděli ;o)

Botičky. Růžové, samozřejmě :o) a ta nádherná zelená podrážka! Jen mi štve, že se venku umažou :o( Doufám, že se dají vyprat, jsou TAK hezounké ♥ být víc při penězích tak si snad koupím hned dvoje. Pokud jde o kvalitu, nemám tušení :o) Na nohou jsou lehoučké jako pírko a pohodlné, jaké jsou na běhání nepoznám, dokonce ani netuším, jestli jsou na asfalt, na trávu, do bláta (NE!!), na kamení nabo univerzální. Prostě naprostý laik :oD

Poučená Anetčiným článkem jsem přihodila do košíku běhací kompresní podkolenky, samozřejmě jsem si dala práci a vyhrabala s růžovým zdobením, v botě to sice není vidět, ale pro ten růžový pocit :o) navíc modré by mohl manžel omylem považovat za svoje a jak by si je jednou narval na nohu, tak už by nebyly kompresní :oD

Nebojte se, v tomhle se nechystám plašit srnky, ani kolemjdoucí, ty jsem si koupila na domácí cvičení, hrozně se mi líbí ta barva a ráda cvičím v minikraťáskách. Navíc doma mě vidí maximálně tak děti, kterým nevadí, že mi málem kouká zadek, nebo manžel, a tomu se to líbí ;o)

A ještě pěkné a praktické sportovní triko s dlouhým rukávem, když ještě není moc zima, tak taková s oblibou nosím místo mikiny, takže nevyužité rozhodně nebude, ale původní záměr je nosit ho na běhání a doufám, že to tak bude. Zase škoda, že nejsem víc při penězích, koupila bych si i jiné barvy ;o)

A teď už mi zbývá dořešit jen pár drobností. Jako například, jestli je lepší zkusit běhat ráno před svítáním nebo večer po setmění, nebo přes den a doufat, že nikoho nepotkám? co udělám s dětma? kam dám kapesníky, případně telefon? má vůbec cenu tahat s sebou telefon? asi ne, ale co když upadnu a polámu se? mám jít běhat do lesa nebo po sídlišti? na sídlišti potkám víc lidí, ale v lese je zase ten kopec... když půjdu do lesa, mám běžet na tu stranu, co mě čeká velký kopec, kde se hrozně unavím a pak si v klidu klusat z kopečka, nebo na tu stranu, co je dlouhé mírné stoupání a pak se přerazit z toho velkého kopce dolů?? jsem velká bačkora, když neuběhnu víc jak 3km? nebudou mi lidi volat záchranku, až kolem nich prosupím s nebezpečně rudým obličejem? a neměla bych si na boty natáhnout igelit, aby se neumazaly??
Možná, že jsem o tom měla přemýšlet před tím, než jsem vykoupila půl obchodu :oD Ale co už, když mám nakoupeno, tak to přece musím zkusit, no ne? Tak mi držte palce, ať se nepřizabiju ;o)
Sportu zdar! Vaše Petra ☺