úterý 16. února 2016

Těhotenský deníček: pokus o cvičení, zase nemocné, ostuda u doktorky...

Uháčkovala jsem si tlusté prasátko, aby mi připomínalo, jak nechci vypadat :o))) Taky mi dohlíží na jídlo a tváří se vyčítavě (strašně vyčítavě), když chci sníst třebas slané brambůrky nebo sušenky a tak.. A já, místo abych ho poslechla, tak mu radši zakryju oči a mlsám stejně :oD
A protože mlsám, měla bych logicky vydávat energii sportem. Ze začátku těhotenství jsem sport zazdila, protože mi bylo špatně, sice ne moc, ale na běhání apod. to prostě nebylo. Teď jsem se konečně rozhoupala, že začnu něco dělat, alespoň tak třikrát týdně jsem chtěla. Jenže když jsem si zkusila vygooglit nebo vyyoutubit (dobré slovo, že? jsem si právě vymyslela :o)) cvičení vhodné pro těhotné, tak to byla většinou zoufalá nuda - sedět s nohama křížem a protahovat ramena je možná fajn, ale já chci nějakou akci ;o) Proto jsem prohrábla svojí sbírku videí a uchýlila jsem se ke svému miláčkovi Shaunovi T. Jeden den jsem zkusila T25 Speed 1, verzi okleštěnou o skoky, nárazy a vůbec ty nevhodné věci. Byla to bomba, asi po deseti minutách jsem se přistihla, že se usmívám jako blbeček, vůbec mi nedošlo, jak moc mi cvičení chybělo :o))) JENŽE! I přesto, že se mi po pohybu stýskalo, přeci jen jsem vyšla ze zaběhlé rutiny a další dny jsem se prostě nedokázala zorganizovat, abych cvičila znovu. Znáte to, poskytnout nějakou výživu dětem, umýt nádobí, vytřít podlahu.. a pak je najednou večer a už není čas.. Znova jsem si čas udělala až za týden a zase to bylo fajn a zase jsem si slibovala, jak budu pravidelně, aspoň třikrát týdně atd atd...
No a další den prostřední princezna (Pali) začala topit skoro jako topení, následující den ráno druhá (Líďa) a odpoledne třetí (Bětka), s takovým vytápěním v domě se prostě cvičit nedá, s takovým vytápěním se dá maximálně tak jít na výlet k doktorce. A to se teda musím pochlubit, jak jsme u doktorky dělaly ostudu :oP Naštěstí s námi šla babička, tak jsme to zvládly o něco líp, než kdybych je měla na krku sama, hlavně tu cestu domů, ale stejně. Přišly jsme, chvilku jsme si poseděly ve frontě, holčičky si v klidu sálaly horkem a podřimovaly.. Během té půlhoďky jsem se několikrát všech otázala, zda nepotřebují na záchod, obzvlášť nejmenší, která je relativně čerstvě bez plínek, nikdy žádná nechtěla.. Pak jsme přišly na řadu, celé procesí jsem nahnala do ordinace, nejmladší zblejskla bílý plášť a prohlásila, že chce čůrat, dělat bobíka a kdesi cosi a hrnula se ke dveřím. Umlčela jsem jí, usadila na sedátko a předhodila doktorce nejdřív nejstarší, Bětku, protože ta už neblbne. Absolvovala stetoskop, špachtli do pusy, výtěr z krku a tak, a posadila se na židličku k Lídě, zatímco Pali šla ukázat svůj zdravotní stav. Až doteď to bylo v pohodě. Ale pak se Lidka rozhodla, že půjde radši k mamince, Bětka jí chytla za ruku, že aby nikam nelezla, a začalo tóčo. Protože sahat na sebe, když na to nemá náladu, to si maličká nenechá líbit. Začala řvát, jak kdybysme jí vraždili, vrhla se ke mně, znemožnila smysluplnou prohlídku Pali, oslintala mi kalhoty, oslzela a osmrkala rukávy a nějakým záhadným způsobem i vlasy a řvala a řvala a řvala. Od řevu není daleko ke kašli, a od kašle, ano, správně, od kašle není daleko k blinkání. Vzala jsem jí na klín, aby se zklidnila a ona mi naprosto nelítostně hodila jogurt od snídaně do klína.. a na podlahu taky... Sestřička vyběhla, podala papírová utíradla, začly jsme to poklízet, Lidka popošla a co krok, to další dávka jogurtu, kousek dál vyklopila, co v ní ještě zbylo a na důkaz největšího rozhořčení se i počůrala. Smradu jako v Cařihradu, podlaha zasviněná, malá poblité oblečení, boty i plyšovou veverku, já kalhoty jak vytažené z kontejneru, prostě fuj, hrůza. Paní doktorka se tvářila, jako by se v podstatě nic nedělo, sestřička se tvářila, jakože to je na denním pořádku, a já byla rudá až za ušima, breptala jsem jednu omluvu za druhou a snažila se otřít aspoň trochu z té spouště na zemi.
Přes to všechno se nakonec podařilo všechny tři tak nějak přibližně prohlédnout, dostaly jsme recept na antibiotika, a jely jsme se domů umýt, vyprat a vrazit to všechno do postelí, ať je chvíli klid.
Pár dní koťátkům ty horečky vydržely, bylo kolem nich dost starání, vstávání v noci a tak, takže sportovní aktivita veškerá žádná. Pak jsem to (jak jinak) od nich chytila taky, sice bez horeček, ale jinak jsem byla chcíplá dost, což znamená zase žádný pohyb, a tak to je až do teď.. A čím větší břicho, tím míň energie a chuti začít znovu... a já budu vypadat jak?? Tak! Chro chro!


Jo a kromě toho, když  jsem při nějakém pohybu zatáhla svůj zbytek svalů, udělala se mi povědomá stříška uprostřed břicha, takže se zdá, že se mi dělá docela slušný rozestup. Tak čekám na příští poradnu, co mi na to řekne doktor, pokud si dobře pamatuju, tak se s tím některá cvičení ani nemůžou a nerada bych si to ještě zhoršila.
Dobrá zpráva je, že holčičkám je už docela dobře, ještě týden sice nesmějí do školky (takže mě doma asi přivedou k šílenství), ale už jsou v podstatě zdravé, jen trochu kašlou :o)

Už je nám dobře a venku kopou díru do silnice :oD
P.S. Update ohledně vánočního cukroví: zbývá už jen pár posledních kousků a ty budou do pár dnů pryč, zvládli jsme to ;o)

5 komentářů:

  1. Tak s tim cvicenim te chapu,hned po sachu je to "typicke " cviceni pro tehotne ten nejnudnejsi sport na svete,trochu se protahovat a valet na balonu �� to si radeji uklidim byt nez ztracet cas timto...cukrovi zvladnete teda pred velikonocema,super.;-) a jak vypada update ohledne pohlavi? Jeste holcicce nenarostl pinda? :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. bohužel nenarostl :o( co se dá dělat, stejně to je bude moje mimino a budu z ní odvařená, až se narodí ;o))) to cvičení je mizérie, buď jsem našla usměvavé a nudné pérování na balónu, nebo naopak takové, co ještě v osmém měsíci házejí kettlebellem a skáčou burpees :oD na to teda fyzičku nemám.. asi si prostě udělám každý den pár kliků a dřepů a bude mi to muset stačit, už jsem došla do fáze, kdy stačí rychlejší chůze a mám tep nad 150, takže se Shaunem T mám utrum :oP

      Vymazat
  2. Ahoj Peto, no jo, u doktoru je veselo😀 Já jsem se konečně odhodlala ke cvičeni a místo Jillian jsem zkusila Shauna T Focus 25 a zatim jsem nadšena! Je super☺️ Cvičila jsi tohle cvičeni? A kdy vlastne mas termín? Chápu, ze ti cvičeni chybí, na druhou stranu to tak letí, ze se ani nenadejes a už jsi zase cvicenka😀

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Focus25 byl první program, který jsem odcvičila až do konce, shodila jsem s ním skoro 10kg, Shauna T naprosto zbožňuju :oD nedávno jsem focus zkusila v začátečnické verzi, ale jen párkrát, pak jsem zas byla nastydlá a pak už mi doktor říkal, ať něcvičím nic na břicho, a nic, co nezapojuje břicho neznám, tak se válím :oP

      Vymazat
    2. jo, termín mám koncem června, tak doufám, že někdy v srpnu zas začnu běhat a skákat :o)))

      Vymazat