pátek 2. října 2015

První pokus budoucí běžkyně :oD


Konečně jsem se skoro úplně zbavila rýmy, přestal mě bolet kotník, venku se udělalo krásně slunečno - prostě mi došly výmluvy a konečně jsem se vykopla a vyzkoušela svoje krásné běhací botečky ☺
Předem jsem si přečetla nějaký ten chytrý článek o tom, jak začít, že mám nejdřív minutu běžet a tři minuty rázovat rychlou chůzí a postupně si přidávat a tak, ale samozřejmě jsem to nedodržovala (celá já). Popravdě, čekala jsem, že po půl minutě padnu na ústa a bude si mě muset vyzvednout manžel s kortoučem, nebo se přinejmenším poplazím domů po čtyřech, běžet minutu v kuse mi připadalo jako nemyslitelné mučení. Ovšem jak se zdá, rok a půl HIIT na mě zanechalo pozitivní stopy, protože jsem nejenom nebyla na placku po pár krocích, ale když jsem poprvé koukla na hodinky, tak bylo skoro pět minut pryč a byla jsem celkem v pohodě. Až po osmi minutách jsem si připadala trochu ušle, tak jsem zastavila, udělala si sedm kliků (mělo jich být deset, ale nějak se ty tři další nechtěly udělat) a minutu pochodovala rychlou chůzí, jak radil článek. Další etapu jsem vydržela sedm minut (rozhodla jsem se tak sama, vůbec na to nemělo vliv, že to náááhodou vyšlo do půlky největšího stoupání), potom zase minutu rychlé chůze. A pak už jsem běžet vydržela až do konce - čtrnáct a půl minuty! Jo! Dohromady přes půl hodiny, což je tak nějak, jako kdybych doma cvičila. Ke konci jsem sice měla pocit, že jsem příjemně zahřátá a rozhýbaná a zvládla bych ještě kousek, ale moje opatrnější já zvítězilo a poslalo mě domů.

Na mapách jsem si přibližně naměřila, že jsem zpracovala přes 4,5km!!! To je paráda, co? Hele, maratonci, nesmějte se, jó :oD Pro mě je 4,5km běžmo naprosto nečekaný úspěch. (Dosavadní rekord byl půl kiláku poklusu s kočárkem do školky :oP)
Moc mě potěšilo, že mě nebolely nohy (jsem teda zvědavá, co budou svaly říkat zítra), neměla jsem pocit, že jsem extra moc zadýchaná - asi taky trénink z HIIT, dařilo se mi držet stabilní tempo a dýchat pravidelně, sporttester mi sice tvrdil, že jsem celou dobu na 95-97% max. tepové frekvence, ale ani mi to nepřišlo... Dokonce jsem po půl hodině dokázala souvisle, nahlas a bez třesení hlasu poděkovat pánovi, který mi galantně uhnul z ušlapanější části cesty :o)
Pohled na mě ale asi nebyl zrovna úžasný :oD Technika mizerná, elegance v pohybu veškerá žádná, rychlost mizivá.. Ale utěšuju se, že to časem přijde ;o) Párkrát jsem během cesty zaznamenala takovou jako barevnou šmouhu, která kolem mě udělala vžžžum a při troše soustředění jsem v ní rozeznala běžkyni, která se pohybovala standartním lehkým běžeckým tempem (takže asi čtyřikrát rychleji než já). Zdálo se mi, že se na mě ta šmouha dokonce usmívá, jen nedokážu posoudit, jestli to byl úsměv přátelsky povzbudivý, nebo útrpně soucitný :oD
No prostě se poplácávám po zádech, mám ze sebe radost a nestačím se divit vlastní fyzičce.
Hurááá!!!

4 komentáře:

  1. šikovná :)) i když ta maximálka po takovou dobu je docela infarktní :D Tak využívej tohoto krásného počasí jak se dá :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. děkuju :o) já mám tu tepovku vždycky nějak vysokou, ve fitzóně necvičím skoro nikdy.. ale i normálně mívám během dne ke 100 tepům za minutu :o) prý je to kvůli tomu, že mám lehce nedomykavou chopeň, ale doktor říkal, že tak málo, že to ani nestojí za řeč, tak doufám, že nekecal a někde v lese nezkolabuju :oD

      Vymazat
    2. páni, tak to je fakt vysoké tedy :) to pak chápu, proč ti valí srdíčko v takových otáčkách. Tak opatrně... :)

      Vymazat
    3. mám to nějaké posunuté, no.. když jsem poprvé zkusila Insanity, lítal mi tep chvílema přes 100%, jednou se mi dokonce při nějakých tuck jumps podařilo 114% takže nějakých 220 tepů za minutu, ale to už bylo fakt na kolaps :oD naštěstí když si na nějaké cvičení zvyknu a natrénuju, tak se to trochu upraví a sníží

      Vymazat