Pořád bez sportu....

Zdravím všechny. Fakt jsem se těšila, že tenhle příspěvek už bude o tom, jak jsem skočila na cvičení a jak mi to jde a tak.. Ale bohužel zase ne :o(

V létě jsem necvičila, protože jsem byla po porodu a nechtěla jsem udělat tu samou chybu, co minule a začít moc brzo - to jsem pak ještě pár měsíců musela tréninky přerušovat pouzou na záchod :oD Navíc jsme jezdili k babi a dědovi a nechtělo se mi s sebou něco tahat. Na podzim jsme přestali tak intenzivně cestovat sem a tam, ale zato začínala školka, takže zase změna denního rytmu, a navíc jsem měla nastřádané špinavé prádlo, neuklizeno, ve skříních oblečení, ze kterého holky vyrostly, no prostě zmatek, binec, a s tím se jako mám vypořádat já, která si nedokáže zorganizovat ani šuplík se spodním prádlem =o) Jsem fakt hrozně neorganizovaná.. a pořád jsem ten rytmus vlastně ještě nechytila.
Když jsem se konečně párkrát vykopla a rozhýbala kostru, tak za á) mimino řvalo, a za bé) měla jsem pocit, že se mi utrhnou prsa, stará sportovní podprsenka neměla šanci - holt větší miminko, víc mlíka, no... Trvalo mi celou věčnost, než jsem se rozhoupala, vyčlenila si z rozpočtu nemalou částku a došla si pro sportprsenku Panache. Skvělá věc, vážně, už úplně rozumím těm nadšeným recenzím, vypadá sice jako středověký hrudní plát, ale rozhodně se nemusím bát, že by se mi z mléka stlouklo máslo :oD A navíc jsem k ní v obchodě dostala jako dárek sporotvní lahev s vesele oranžovým víčkem a logem panache :o)
To už jsem byla rozhodnutá doopravdicky začít, ale pořád jsem nebyla schopná se k tomu dostat. Máme poměrně malý obytný prostor, obývák s kuchyní dohromady 18 m2 (už zas nevím jak se píše horní index), takže abych si uvolnila prostor na cvičení (stejně jako na každé zametení a vytření), musím stěhovat dětskou ohrádku, židle a posunout stůl. A mně se prostě strašně nechtělo :o(
No a pak tady je taková nepříjemnost: nejspíš z toho jak pořád nosím malé i větší děti, když pospícháme do školky, tak i nosívám druhorozenou na ramenou, tak mám trošku problémy s páteří a hlavně s krkem. Vlastně několik týdnů v kuse se mi pořád maličko točí hlava, ne moc, jenom jakoby všechno, co vidím, mělo setinu vteřiny zpoždění a občas na chvilku nevím, kde je dole a kde nahoře, o neustálé bolesti ani nemluvě. Ale pořád jsem si říkala, že když to rozcvičím, tak to bude zase v pohodě, pamatuju si, že dokud jsem sportovala, byla to docela dobrá prevence proti migréně.
Jenže před pár dny mi za krkem asi zastydlo, či co, začalo mi tam lupat a píchat - znáte to, to jak pohnete hlavou a ono v obratlích píchne a bolest vystřelí do hlavy.. fuj :o( a to se mi začlo dít asi tak pětkrát do hodiny, fakt nehezké je to, naštěstí mi ještě nestihly zatuhnout svaly, otáčet hlavou můžu..
Nicméně všechny ty závratě a bolesti hlavy se zhoršily a já teď doopravdy nevím, jestli vůbec nějakou pohybovou aktivitu zkoušet. Bojím se, že tohle bych asi HIIT tréninkem nerozcvičila, spíš bych se přizabila. Takže tohle vlastně není ani článek na blog, jako spíš postěžování si :o)
A pokud by někdo věděl, co se s tím krkem dá dělat, tak rady a nápady sem! Zatím jsem si jenom ušila nákrčník, aby to nezastydlo ještě víc (mimochodem šití mi neudělalo dobře :oP) a nic víc se neodvážím dělat.
Mno, tak se mějte krásně, děkuju, že jste si přečetli moje nářky, a snad někdy sportu zdar :o)