Grrrrr, zase necvičím...

Můj miláček, ten patvar okolo mělo být srdíčko :o)

A už mě to docela štve :o/ Tak nějak jsem počítala s tím, že o dovolené mimo domov se budu trošku víc flákat, navíc když bylo vedro, ale že se mi to takhle protáhne, to jsem nečekala. Měla jsem v plánu oprášit činky a kettlebell, kroužit obručí, skákat přes švihadlo.....

O dovolené jsem nakonec necvičila téměř vůbec, ale lepší něco, než nic, že jo. Párkrát chvilku švihadlo, chvilku 'závěsný posilovací systém'. Skoro každý den muž sliboval, že si se mnou odpoledne zacvičí, dokonce specifikoval, že chce Shauna, ale vždycky byl moc unavený, nebo uvařený, nebo jiná výmluva, a já se nakazila lenivostí a necvičila taky :oP Nakonec z toho bylo jen jedno odpoledne s Bobem (core WOD 1) a Tonym (AB ripper), a ještě dva dny jsme oba fňukali, co nás všechno bolí :oD
Původně slibovaný čtvrteční fitbox byl zrušený, ale domluvily jsme se se švagrovou na za týden. A co se stalo? Udělala jsem si něco se zádama :o/ Teda spíš záda si něco udělaly, já jenom stála, pletla copánek malé, žádné prudké a nebezpečné pohyby, a najednou mě píchlo mezi lopatkami tak, že jsem se chvíli ani nemohla nadechnout. A samozřejmě to bylo ve čtvrtek ráno, když jsem se těšila na večerní fitbox :o(
Když přešlo to nejhorší a mohla jsem se trochu hýbat, tak jsem hned začala zkoušet, co to vydrží, zkusila jsem trochu jógy, nějaké protahování a do večera se rozhýbala natolik, že jsem ten fitbox riskla s tím, že když bude nejhůř, tak holt přestanu cvičit... Kupodivu se to během rozcvičky asi nějak příhodně zahřálo, nebo co, a až na velké rotace trupu a vzpažování jsem mohla dělat všechno. Mimochodem fitbox byla docela zábava, příjemně jsem si zrychlila tep a trochu se opotila a taky je docela fajn pořádně zmlátit pytel (i když chudák za nic nemůže) a i když jsem nebyla ani zdaleka tak unavená jako bývám po cvičení obvykle, tak jsem spálila slušný 'obnos' kalorií :o)

Po fitboxu

Nicméně jakmile jsem se přestala hýbat a vychladla, tak se mi bolest do zad vrátila :o( Do neděle to skoro úplně přestalo a v pondělí zase zničehonic bodnutí mezi lopatkami a od té doby je to pořád stejné, chvílemi možná i horší, asi je to něco skřípnutého nebo nataženého někde v hloubce, masáž na to nepomáhá a mazání taky ne. Takže necvičím.. vlastně skoro nic nedělám.... jenom se snažím vyhýbat jakémukoli pohybu a z nudy se cpu čokoládou (hanba mi). Netroufnu si momentálně ani na jógu, dokonce ani na procházku s dětmi, protože při tlačení kočárku je to hodně nepříjemné. O milovaném kettlebelu ani nemluvím, málem jsem ho ani nepostrčila po podlaze, abych udělala fotku.
Achjo, a to jsem měla nachystaný tréninkový plán na týden a pořád jsem si ho upravovala a vyšperkovávala, aby byl eňo ňůňo :o)
Tak držte palce, ať to brzo přejde a já držím palce, ať se Vám takové věci obloukem vyhnou :o)